Vánoční strom

V místní části Bebek se jeden smrk podobá druhému. Ale přece jen jeden je jiný než ostatní. Je to 85 let starý, 25 m vysoký a 2 tuny vážící krásně rovně rostlý smrk. Samotné hledání vánočního smrku nebylo nijak snadné, neboť to znamenalo předlouhé pátrání po skutečném solitéru. Právě ten vybral místní revírník Vojtěch Novák jako dar pro Vatikán. Tradice vatikánských vánočních stromů je poměrně mladá

a datuje se od roku 1982. Zvyk zdobení vánočního stromu přinesl do Říma polský papež Jan Pavel II. Byl to jeho slovanský příspěvek k místním oslavám vánočních svátků, předtím na to v Římě mnoho zvyklí nebyli. V Itálii nebyla tato tradice vlastní a vánoční strom je zde výjimkou. “Jsem šťasten, že Česká republika nabídla strom, který bude od začátku svatého roku o Vánocích vládnout náměstí Svatého Petra jako symbol spojení mezi druhým a třetím tisíciletím”, nechal se dokonce slyšet papež Jan Pavel II. Když rozhodnutí padlo na Beskydy, vyplnilo se tak i jeho dávné přání, aby strom pro tak sváteční čas pocházel z pomezí tří středoevropských zemí.

V listopadu 1999 byla provedena generální zkouška vypracované technologie kácení a přepravy. Samotné poražení stromu bylo naplánováno na půl desáté dopoledne v pátek 3. prosince 1999. V týdenním předstihu byl strom stromolezci ovázán a připraven k dopravě. Po pokácení byl strom zvednut jeřábem, za pomoci druhého jeřábu uveden do vodorovné polohy a naložen na speciální podvalník, na němž byl dopraven do železniční stanice Dobrá u Frýdku-Místku. Zde byl přeložen na hlubinový vagón se speciální přivařenou konstrukcí, aby nedošlo ke zlomení větví. Z Dobré jel strom vlakem až na hlavní nádraží státu Vatikán. Vlak se skládal ze čtyř vagónů – dvou osobních a dvou nákladních. Oba salonní osobní vozy byly vyrobeny pro československé prezidenty T. G. Masaryka a G. Husáka. Vagony byly řazeny chronologicky a ukazovaly vývoj našeho státu v 20. století. Třetí byl vagon s vánočním stromem a v útrobách posledního, taky nákladního vozu, se vezlo 30 dvoumetrových smrčků z Morávky pro výzdobu kanceláří ve Vatikánu. Na hlavní nádraží státu Vatikán vlak dorazil o půlnoci 7. prosince. Toto nádraží není běžně využíváno, nemá žádný jízdní řád a osobní vagony zde naposledy stály v roce 1962. Od té doby se nádraží používalo jako nákladní. Tehdy, v roce 1962, se odtud papež Jan XXIII. vydal na oficiální cestu do Assisi. Takže zde po 37 letech stály salonní vozy českých drah. Protože 8. prosince se v Itálii slaví státní svátek, byl strom postaven na svatopetrském náměstí až 9. prosince. Celý následující týden se strom zdobil výhradně českými ozdobami. Celkem jich bylo asi 5000. Zdobení stromu se zakončilo instalací osvětlení.

Vše vyvrcholilo v sobotu 18. prosince 1999. Den slavnostního rozsvěcení vánočního stromu začal mší pro české poutníky v katedrále sv. Petra, kterou sloužili čeští biskupové. Po skončení mše následovala audience u papeže Jana Pavla II. v sále Klementina umístěném ve starých budovách Vatikánu. Papež hosty přivítal milým českým proslovem. Následovala zdravice prezidenta Václava Havla, pražského arcibiskupa kardinála Miloslava Vlka a biskupa ostravsko-opavské diecéze Františka Lobkowicze. Příjemnou sváteční atmosféru audience podtrhla cimbálová muzika Valašský vojvoda z Kozlovic, která zahrála české koledy.

V 16.30 otevřel slavnostní předávání vánočního stromu úvodním slovem kardinál Miloslav Vlk. Poté vystoupil prezident Václav Havel a za Vatikán poděkoval kardinál Edmund Szoka. V 17:42 pan prezident společně s dvěmi českými dětmi rozsvítili vánoční strom. Oficiální předávání vánočního stromu nezapomenutelně zakončila Eva Dřízgová-Jirušová, která zazpívala Tichou noc za doprovodu Valašského vojvody a nakonec všichni jako jeden obrovský sbor (státníci, biskupové a poutníci z Česka i z celého světa) zpívali, Narodil se “Kristus Pán” a “Nesem vám noviny”. Po oficialitách cimbálovka z Kozlovic ještě dlouho doprovázela další sborové zpěvy a dokonce se u vánočního stromu tančilo.

Místo, kde stál strom, jenž se zapsal do dějin a zviditelnil tento nádherný kout naší vlasti, dnes připomíná pamětní deska s posezením. A tak všichni, kdo dnes přijedou do jedné z nejhezčích partií Beskyd, si můžou posedět v blízkosti místa, kde tento velikán vyrostl, a zaposlouchat se do zurčícího potoka Lúčka, jehož průzračnými vodami se stále prohánějí zlataví karpatští pstruzi.